ZAJÍMAVOSTI

Poslední úpravy: 10 February 2018 17:52:32


Že by zvědavost?

10/02/2018

Jsou místa, která se k fotografování nabízejí. Patří mezi ně rašeliniště, s nádechem tajemna dokonce s přídechem jistého nebezpečí. Místní obyvatelé říkají, že není radno vstupoval do míst, kde má rašeliník nápadně světlé, žluté, až slabě narezlé zbarvení.

Tou částí republiky, o které je řeč, je Šumava. Ztrácím se v lesním komplexu v němž je někde téměř neznámé rašeliniště. Je na spoře zalesněné ploše, přechází ale i do okrajů smrkových porostů, které tvoří jeho nevýraznou hranici. Jsou místa, kde se vám vlní půda pod nohama. Určité bezpečí při chůzi tímto terénem nabízejí stezky vyšlapané jelení zvěří. Kromě ní je k bezpečné dopravě užívají lišky i tetřevi.

Proto i já tam jako na stabilní půdní podklad odkládám batoh a instaluji na stativ svůj fotoaparát. Škoda, že svítí slunce. Za mlhy by mělo okolí tu pravou atmosféru. Kromě mne se v blízkosti pohybuje má žena.Ta si krátí dlouhou chvíli, kterou věnuji hledání nových míst odkud se dají pořizovat záběry, obdivováním provazovky, horského druhu lišejníku a sběrem tetřevích exkrementů. Malý psík, podvraťák, kterého jsme si pořídili, odpočívá po náročné cestě u odložených věcí nebo se jde podívat, co právě děláme. Čekám na nejlepší osvětlení toho rašeliniště a vylepšuji záběr v hledáčku. Šelest trávy prozrazuje, že mne vystopoval pejsek. Domlouvám mu tedy a posílám ho nazpět aby se mi nepletl pod nohama. S okem u hledáčku číhám na vhodný okamžik k záběru. Současně vnímám, že mne psisko ignoruje a pokračuje v cestě.

Opakuji, teď už důrazně, aby se vrátil, obrátím k němu hlavu a ... Po pěšince ke mně rozvážně kráčí jelen. Nezbylo než znehybnět. Paroháč se zastavil a zvědavě si mne prohlížel. Bylo vidět že hodnotí problematickou situaci. Obejít to, co mu stojí v cestě a pokračovat po vyšlapané pěšině, nebo nechat toho člověka ať si fotí co se mu tak líbí? S ohledem na to, že jsem v jeho rajonu hostem, zvolil druhou variantu, otočil se a vracel se zpátky do porostu.

Dodnes mě těší vzpomínka na tuto úsměvnou příhodu. Jsem rád, že se mou přítomností nevyděsil.

Konec

Fotografie a text Mirko Hain

Zpět