Novinky a články
Poslední úpravy: 15 October 2023 22:08:57
Za kamzíky do Jeseníku VI
15/10/2023Minulá výprava pod Praděd, kterou jsme dobrodružně naplánovali na prosinec, se nám fotograficky nevydařila. Proto jsme letos zvolili tradiční zářijový termín, kdy již není tolik turistů, borůvčí se pěkně barví, ale počasí je stále přívětivé. Dorazili jsme nakonec ve skromné sestavě dvou členů - já a Filip Šenigl, který stále čekal na své první setkání s kamzíkem vůbec. O den později se k nám ze Slovenska připojil Jakub Mrocek - předseda Slovenské Asociace Fotografů Přírody (SAFP). Konečně se tak podařilo zahájit již dlouho plánovanou a diskutovanou "česko-slovenskou družbu" klubů a výměnu zkušeností.
A tak se po hřebenech Jeseníku toulali dva předsedové s Filipem a doufali v setkání s kamzíky, se kterými jsme zde již měli tolik úspěchů v minulých letech. Oba dva kompletní dny, které jsme měli k dispozici, jsme od rozednění až do setmění strávili poctivě v terénu, ráno nás vždy vítalo troubení jelenů, které se údolím neslo daleko a dokreslovalo atmosféru. Záhy jsme však zjistili, že s kamzíky to zdaleka není takové, jak jsem si to pamatoval z minulých let. Největší skupinka, kterou jsme zahlédli hned jako první, čítala sedm kusů. Od té doby jsme již jen občas narazili na jeden, dva, či tři kusy, většinou se však zdržovali pod hranicí lesa, na pláních jsme nezahlédli žádného. Těch několik málo setkání bylo velmi náročných na pozornost a postřeh, neboť kamzíci byli velmi plaší a chovali se jako např. vysoká zvěř. Naštěstí jejich zvědavost, kdy nás pár vteřin zkoumali, nám dovolila při několika příležitostech snímky pořídit. Já jsem měl i blízké setkání, kdy mě tři kamzíci téměř porazili, když ze svahu běželi přímo na mě a vůbec jsem jim nepřekážel. Takto blízké setkání na cca dva metry jsem zažil poprvé. Během toulek jsme krom jiného několikrát zahlédli i jeleny, lišku a několik blízkých průletů sokola.
Večer jsme si pak v hotelu Petrovy kameny vždy velmi pochutnali na vydatné večeři a pivu, vyzvedli si bohatou snídani v podobě velkého řízku i s dalšími dobrotami v balíčku na příští den, což posloužilo velmi dobře i jako oběd v terénu, a odebrali se na pokoj, kde jsme ještě dlouho živě debatovali i přes velkou únavu (alespoň moji, neboť zdaleka nemám takovou kondici jako zbylí dva členové výpravy). Při hovorech jsme přišli na to, že sdílíme velmi podobné klubové i fotografické radosti a strasti a domluvili se předběžně na dalších setkáních.
I přes náročnost terénu a plachost kamzíků se podařilo pár fotografií pořídit, Filip si splnil další sen, počasí bylo vyloženě letní a i setkání předsedů dopadlo dobře, takže náš odjezd v neděli dopoledne se nesl v duchu dobré nálady a příjemně strávených chvil v nádherné krajině.
Konec
Text a foto Petr Chotěbor