Novinky a články

Poslední úpravy: 04 August 2025 19:19:11


Pralesy Bialowieza a Knyszyn - za zubry, losy a vlky

04/08/2025

Už dlouho jsme se chtěli podívat do severovýchodního Polska (Podlasie), ale vždy do toho tzv. něco přišlo - mám na mysli samozřejmě události posledních let - cestovní omezení v době covidu-19, situace na polsko-běloruské hranici aj. Na podzim minulého roku jsem se proto rozhodl, že letošní jaro pojedeme. Oprášil jsem staré kontakty, domluvil ubytování i průvodce, stanovil termín na březen t. r.

Výpravy se zúčastnili vesměs členové KFP - P. Chotěbor, P. Grund, S. Výskala s manželkou Jitkou, filmař Z. Kouřil a já. Jeli jsme Standovým Kodiakem a mým Jeepem Grand Cherokee. Díky velmi dobrým polským dálnicím i silnicím cesta proběhla bez problémů i když jsme občas zabloudili, protože navigace i mapy zjevně nedržely krok s rychlým rozvojem polské dopravní infrastruktury.

NNaše první zastávka byla přímo v obci Bialowieza, kde je i správa NP Bialowieza, muzeum jeho přírody, malá zoo s místní faunou a samozřejmě rozvinutá turistická infrastruktura. Ubytovali jsme se v dřevěném domku - ačkoliv jsme byli uprostřed obce, byla tam celkem klid, protože jsme přijeli mimo hlavní turistickou sezónu, což bylo vzhledem k našim záměrům jen dobře.

Druhý den jsme vyrazili s polským průvodcem na obhlídku - ačkoliv jsme téměř nic neviděli, tipy průvodce se ukázaly jako užitečné. Odpoledne jsme už vyjeli sami a ejhle - na poli, které jsme ráno navštívili, se páslo několik zubrů a vůbec nic si z naší přítomnosti nedělali. K večeru bylo kolem nás už zubrů celkem dost, stejně jako fotografů - někteří z nich byli velmi neopatrní, chodili k zubrům na několik metrů, což se jednomu zvědavci nevyplatilo, protože ho mohutný zubří býk prohnal . . .

V dalších dnech jsme vyráželi do různých směrů, fotografovali jsme zubry na polích, loukách, ve vesnicích i pralese (žije jich zde více než 900 ks). Občas nám nad hlavou prolétly husy i jeřábi na tahu, srnčí zvěř se občas ukázala, ale zato vysoká ne. Divočáci byli bohužel před několika lety zdecimováni africkým morem prasat a tak nějakou dobu potrvá, než se jejich stavy obnoví. I když v Bělověžském pralese žijí vlci, rysi a lišky, tak jsme bohužel žádné ani nezahlédli, což se mělo naštěstí změnit v Knyszynském pralese, kde se vyskytují i losi.

V polovině týdne jsme se přesunuli do CHKO Puszcza Knyszynska, který leží zhruba mezi polským Bialystokem a běloruským Grodnem. Po sice dobrých, ovšem vesměs klikatých místních komunikacích cesta moc neubíhala, ale zato jsme pořád něco viděli: stáda zubrů na polích i loukách mezi městy Hajnówka a Bialystok, pravoslavné i katolické kostely i kapličky, divoké husy i jeřáby na polích.

Ubytovali jsme se v agroturistickém penzionu Stanica Kresowa v osadě Poczopek-Szudzialowo, která se nachází uprostřed pralesa. Je zde možné jezdit na koních, díky absenci světelného smogu zářilo noční nebe neskutečně, zkrátka klid a pohoda.

Na druhý den po snídani nás vyzvedl můj starý známý ing. A. Lickiewicz, již penzionovaný nadlesní, který nás doprovázel v příštích dnech. Pobyt v Knyszynském pralese se ukázal jako fotograficky velmi vydařený: zubrů zde sice žije o něco méně než v NP Bialowieza - ,,pouhých´' 300 ks, avšak byli naprosto všude - v lese, na polích a loukách a vůbec se nenechali rušit na pastvě nebo při odpočinku.

Jeřábi stále přilétali stejně jako divoké husy, viděli jsme spousty srnčí zvěře, občas lišku, někteří z nás měli štěstí i na vlky a rysa. Ačkoliv tam žije zhruba 1.000 ks losů, nebylo úplně snadné je najít a vyfotografovat, ale nakonec nám to vyšlo. Divočáci se ani tady ještě nevzpamatovali z AMP, vysokou zvěř jsme zahlédli jen občas, protože jim prý vadí ruch na hranicích s Běloruskem (vojsko, policie apod.).

Naši letošní výpravu jsme všichni zhodnotili jako úspěšnou, rozhodli jsme se ji někdy zopakovat, ovšem nejdříve se pokusíme navštívit i jiné NP a CHKO v Polsku - NP Biebrzu, Poleski NP, CHKO Puszcza Augustowska, NP Biesczady, CHKO Mazury aj.

Za návštěvu stojí prý i severozápadní Polsko (Pomorze), které je také velmi řídce osídlené, což prospívá přírodě.













































Text: Jan Kusolič. Fotografie: Jan Kusolič, Petr Grund, Stanislav Vyskala,Petr Chotěbor


Zpět